Kde začínáme, tam i končíme

18. září 2012 v 14:53 | K. |  Zápisky ze života
Dnešní článek bych ráda začala klidně, pohodově a zejména ve jménu hudby Davida Gilmoura. Je to kouzelník s kytarou, má krásný, uklidňující hlas a charisma z něj jen čiší. Vlastně mi ani není líto těch neznabohů, kteří jej nedokáží ocenit. To oni přicházejí o kouzelnou hudbu v provedení hudebního génia.

To byl jen takový úvod, já totiž ani vlastně nevím, co bude náplní dnešního zápisku. Vím jen, že bude ve znamení pohodové hudby a vnitřního klidu. To je často příznakem mé tzv. "neutrální nálady", kterou mám vcelku často a je to ta nejneutrálnější nálada, jakou jste kdy u koho mohli zpozorovat. Mám to více rozebírat? Jistěže. Jednoduše řečeno, nemám ani dobrou, avšak ani špatnou náladu, poslouchám povětšinou Pink Floydy, no a ... je mi prostě neutrálně.

Dnes se mi zdál opravdu zajímavý sen o nějaké učitelce ze školky, vlastně si z něj ani moc nevybavím. Vím jen, že jsem ji potkala po těch devíti letech a mluvily jsme. Toť vše. Je to zvláštní, protože na "až tak staré časy" nemám ve zvyku vzpomínat. Ovšem je tu taková věc, kterou jsem si uvědomila. Kde začínáme, tam i končíme. Nic neplánujeme, jen vykračujeme si sladce. Podél řeky krmíme labutě chlebem, a pak přes lávku naproti do lesa jíti musíme.
Je těžké zapomenou na minulost, kterou byste raději vypustili. Naopak to, co byste si rádi zapamatovali, rádi byste na to vzpomínali - to leckdy neprojde sítem historie. Vypustíte to, je to pro dnešního člověka nepodstatné. A proč? Protože jsme pohlcování informacemi, informacemi ze všech stran. Prostě se nám to hromadí. To je i můj případ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.