Listopadový déšť, aneb náhled do blízké budoucnosti

16. září 2012 v 12:57 | K. |  Zápisky ze života
Přemýšleli jste někdy o tom, jak budete žít, řekněme, za měsíc - dva? Mluvím tady o blízké budoucnosti, nikoli o nějakých náhledech do svých budoucích kariér. Víte, měsíc se může zdát jako krátká doba, ale ve své podstatě můžu žít už úplně jiný život. Každý může. Napadlo vás to někdy? Samozřejmě, zase tady vedu nějaké nemožné plky.

Momentálně mám objednány špunty do uší na koncerty. Chtěla jsem si je pořídit už před nějakou dobou, víte, od doby, kdy jsem začala hrát v kapele (viz tento článek). Jelikož nemám dostatek finančních prostředků na muzikantské špunty, tak jsem zvolila levnější alternativu právě v podobě "party špuntů" za pár šupů. Je tu ale drobný problém, kterého se velmi obávám. Já nesnesu v uších jak obyčejné pěnové špunty, tak i třeba nepecková sluchátka. Myslím si, že se obávám oprávněně. Totiž ta obava plyne z reálných případů, kdy jsem špunty (rozuměj sluchátka) v uších opravdu nemohla vystát. No, nicméně jsem se rozhodla, že to zkusím. Vždyť proč ne, když mi takříkajíc "sednou", tak bude mnohem lepší, než přežívat další dva dny po zkoušce pískání v uších. Navíc je využiji na všechny ty koncerty, které mám na listopad naplánovany. Och ano, to bude onen listopadový déšť.

Mám tu pro vás také pár medicínských postřehů. Rozhodně vám nedoporučuji hrát v jazzových kapelách - ohluchnutí se dostaví až po velice dlouhé době. Tím samozřejmě neříkám, že do toho jazzmani neumí pořádně "říznout", jak se tak říká, ale při zkouškách je u nich mnohem větší pravděpodobnost, že vyváznete jen s drobnými poruchami sluchu. To je velmi rizikové, proto hrejte raději pořádný trash metal. Do tří měsíců máte zlikvidovaný sluch, občas i zrak. To víte, je to jednorázová sázka do loterie.

Abych článek trochu ozvláštnila, připojím zde i krátké vyjádření k současné methanolovo-alkoholické situaci. Alkohol, to jest mým nepřítelem. Proto také zastávám názor "pil jsi - máš to mít". Víte, já alkohol nemůžu ani cítit. Nebudu se tady vypisovat o nějakém primitivistickém traumatu z dětství, ale můžu vám říct, že to s tím možná trošku souvisí. Kdo ví. Já ale nesnáším sentimentální kecy, proto raději končím nedokončeným odstavcem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.