Muka začínají, opět.

14. října 2012 v 14:48 | K. |  Zápisky ze života
Občas si čtu články na svém starém blogu. Obvykle si vybírám články, které jsem psala ke stejnému datu, ovšem o rok dříve. Víte, to byly ty doby, na které já vzpomínám docela ráda. Mé nejlepší období zrovna započalo. Byl to nejlepší rok. Osmá třída. Kdo by tuhle dobu neměl rád? Všechno teprve začalo... Muka také, mimo jiné. Stěžovala jsem si na nepřiměřené množství hluku spojené s novým obyvatelem našeho bytu - andulkou. No jo, ten křik, to už nejsou tak pěkné vzpomínky. Naše andulka, to jest příčina mé občasné ušní šelesti, pískání - jednoduše řečeno, díky naší milované andulce se mi trvale poškodil sluch. Byl to takový první faktor, který jaksi už zavelel, že já prostě nemůžu mít sluch zdravý. Ano, mám citlivý sluch, který se už nedá spolehlivě ochránit ani špunty. Jakou já mám smůlu, že? Tohle se vždy musí stát jen muzikantům. Abych tak nějak navázala, je to rok, co máme doma andulku. Uklidnila se - tedy uklidnil se. Ovšem teď trpím daleko více, máme totiž papouška.

Řev pronikavější než cokoli na světě, ovšem ... jo, nestojí to za to. Občas bych to okřídlené stvoření nejradši odkřídlila a chirurgicky bych hlasivky odstranila. Proboha, je tohle možné? Ta muka, která jsem si musela vytrpět, celý půlrok jsem neměla šanci hrát na kytaru ani nic jiného. A co cello? Proboha, co to cello? Já toho papouška asi zabiju, asi ano. Možná si říkáte, že jsem bezcitná, zlomyslná, co já vím... Ale ne. Jsem jen člověk, který si váží sebe sama. Chci si chránit už tak poškozený sluch na úkor něčeho jiného. V tomto případě to možná bude přátelství s papouškem. Kdo ví.

Dnes ráno jsem měla docela básnickou náladu, řekněme. Četla jsem si nějaké Villonovy věci, které se ukázaly býti totálními sračkami, když to řeknu trošku ostřeji. Přeceňovaný až běda. Je mi jedno, že žil v 15. století, tohle prostě není ono. Tohle není to, co hledám. Zdá se, že se mi až do smrti budou líbit jen mé básně, ale myslím, že se s tím dokážu vyrovnat. Vždyť je to jasné - kdo píše lépe než já? Tuto otázku si kladu vcelku dlouho, ale odpovědi se mi jaksi nedostává. Kdyby vás něco napadlo, tak mi to nepište. Mě a mé ego to stejně nezajímá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nia Nia | Web | 21. října 2012 v 16:56 | Reagovat

Když si vzpomenu na osmičku, je to doba zhruba pěti let, mám docela zvláštní pocity. Na základku bych se nevrátila ani za nic :) Jinak překrásné záhlaví :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.