Zasvěcení

8. listopadu 2012 v 11:25 | K. |  Poezie
Zasvěcen byls, využij to hojně,
víš, co ostatní ne, buď pánem svým,
zasvěcen a osvícen byls, dítětem arogance,
povýšení a převelikých, zlých sil.

Jen vodu svěcenou pij,
nešetři na rýmech básnických,
jen vodu a očistný splín,
buď pánem svým a také ostatních.

První stupeň; výhra jistá,
jásot odevšad a odezva nikde,
pokračuje mocná apokalypsa,
křicí jen ty houfy divé.

Diví se a nestačí, nevěří očím svým,
na víru stačí jim jen ten splín,
voda jako element pytlačí.

V dáli, někde za horami - tyčí se tam stavba,
do výšin k nebi schody vedou,
až se bouře rozezní, že jim není hanba!
Dajjal má tvář mírně snědou.
Postavit ten ďábelský, rozzuřený klenot,
který zdobí nejeden společenský střed,
že hanba nerozezní zvony, ale všeobecný jásot,
to bývá někdy obvyklý jev.

Ve světě, kde síla převyšuje moc,
tam dobře je a bude,
ovšem tam, kde papír má tvář zastřenou jako noc,
tam voda vzácným drahokamem se stane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.