Odmítnutí v praxi

8. prosince 2012 v 20:34 | K. |  Zápisky ze života
Vše se tak nějak zhorší, když chci jít na nějaký koncert. První věcí, kterou (přirozeně) řeším, jsou rodičovské zákazy, příkazy, atp. Snažím se to samozřejmě smrsknout na minimum. Co je ale tou druhou, mnohem problematičtější věcí? Ano, je to výběr doprovodu, který ovšem většinou stejně chybí.

Když znáte skvělou progresivně rockovou kapelu a zaslechnete, že mají mít křest jejich debutu, máte strašnou chuť je vidět naživo... Jenže co když po předchozích vyloženě nedobrých zkušenostech s chozením na koncerty "alone" si rozhodnete najít doprovod? No jistě - nastane buď odmítnutí nebo nějaký strašný trapas. V mém případě to často bývá odmítnutí.

Jak takové odmítnutí v praxi vypadá? U mě například tak, že se snažím všechny přesvědčit, ale oni si stejně nějakou tu výmluvu najdou. Prý že všechny peníze dali za PéÁčko. No musím si přeci postěžovat.

Dnešní zkouška byla skvělá, alespoň mám zase krásné vzpomínky. Opět vyčkávám na příchod nepříjemného problému mnohých kytaristů, basáků a vlastně všech ruce-používajících muzikantů. Zánět šlach. Minule se nedostavil, ale co není, může být. Zima byla neskutečná, na cestě "tam" se ale ještě dala snést. Ve zkušebně to taky nebylo bůh ví co, a tak jsem to musela prostě přežívat... Po rozehrání, které nějakou tu hodinku trvalo, už to bylo v pohodě. No jo, jenže když si s kytaristou vyměníte posty a chytnete tu démonskou 666kytaru, času si vůbec nevšímáte. A tak, když bylo po půl, najednou začal mírný zmatek, protože už jsem musela jet. Oni mě chtěli doprovodit, ale myslím, že toho později stejně litovali. Venku bylo mým odhadem kolem -850°C a jelikož se zdrželi ani nevím čím, museli jsme značně přidat do kroku. Prohozená věta, která se zdála být jen provokací, nám (ostatním) úsměv na zamrzlých rtech rozhodně nevykouzlil. Téměř ujíždějící autobus (jezdící ve více než hodinových intervalech) se nám podařilo chytit. Stihla už jsem říct jen "čau", které nemám ve zvyku říkat, a pak už jsem je neviděla. Celou cestu jako bych byla v tranzu. Strašná, nebo spíš totálně neskutečná zima.

Je možné, že i přesto mám tohle roční období pořád ráda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.