Recenze: Mike Oldfield - QE2 (1980)

27. prosince 2012 v 19:20 | K. |  Články
Bylo pro mě obrovským překvapením, když jsem zjistila, jaký potenciál by mohly mít Oldfieldovy desky i v dnešní době. Jako by to byla předzvěst dnešní moderní hudby - ovšem v úplně jiném a odlišném kabátu, také s poměrně dlouhou stopáží.

První stopa první strany desky. Dle mého názoru je to ten úplně nejlepší moment. "Taurus I" na vás "vybafne", zaryje se pod kůži, a pak se už nepustí. Je to velmi živelná skladba, kterou bych se nabála nazývat přímo opusem. Neskutečně graduje a člověk se nestačí divit, že právě uběhlo celých deset minut jeho života. Prostě paráda.
Přechod k druhé skladbě, která nese název "Sheba", ve vás může vyvolávat zvláštní pocity. I u mě to tak bylo. Nicméně po chvíli je opět jasné, že deska, která si zatím stojí výborně, pokračuje ve své tradici nadále... Chytlavý refrén, sice už se zde nedá mluvit o nějakém opusu, spíše o písni do tehdejších ne úplně mainstreamových rádií, ale pořád si u ní posluchač pokyvuje hlavou.
Tradiční africké bubny, které občas takříkajíc vyhodí ostatní nástroje (což by se u profesionálně nahrané, uznávané desky nemělo stát) nám oznamují začátek nové stopy, kratičké skladby jménem "Conflict", která je, když pominu počáteční rozpaky, ucházející a na pozici hned za "Shebou" nepůsobí ani lacině, ale ani jako masterpiece.
První stranu završí "Arrival", píseň původně od ABBY, kterou si mistr Oldfield přearanžoval k obrazu svému. Je to dobrá oddechovka, žádné velké umění se tady nekoná. I tak si ale dovolím tuto skladbu vyzdvihnout, jelikož se na uzavírání první strany vinylu výborně hodí a v daném kontextu dává smysl. Amen.
Druhá strana a pohodová, snad až kouzelná "Wonderful Land" připomíná, že život ještě dává smysl... Překvapivě naivní, ale veselá skladbička s velmi specifickou atmosférou. Když ale lovím v paměti další části QE2, vybaví už se mi pouze další vyjímečný stejnojmenný opus. Nic víc, nic míň. To svědčí o tom, že druhá strana je mírně zastíněna, nebo snad až nevyvážena neoddiskutovatelnou genialitou strany předchozí.

Deska, která mě přesvědčila o tom, že ani syntezátory a kapánek elektroniky nikdy neuškodí. Větší dávka progrese se dala zaznamenat sice jen u "Taurus I", ale i tak musím uznat, že tímto se Oldfieldovi otevřely dveře do mého srdce.

Nejlepší moment: gradující "Taurus I"
Hodnocení: / 5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 divna-podivinka divna-podivinka | Web | 28. prosince 2012 v 13:54 | Reagovat

... a ty to nemusíš číst a komentovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.