Únor 2013

Život je krásný napodruhé

23. února 2013 v 22:15 | K. |  Zápisky ze života
Zakoupené CD právě doposloucháno. Jediné, co k tomu mohu říct, je; život je krásný, ještě pořád.

Sun is so bright!

Život je krásný

23. února 2013 v 22:11 | K. |  Zápisky ze života
Prostě to tak je. A ne, ten film jsem neviděla.

Rajky vydrží živelný čas.

Šedá eminence (I. část)

20. února 2013 v 21:02 | K. |  Poezie

Šedá eminence

I. část
První děs

Brojím proti mocem velkým,
avšak úspěch v dáli nevidím;
i já doufám, že národ náš je dostatečně statný,
aby moci velké přemohl.

Věřit je nyní těžké však,
jest to jako když v šachu dá ti protivník šach.

Jen hloupý vidinu nového světa zavrhne hned,
ať to sebevětší nesmysl je - vždyť toto přeci nezajímá je.

Láskyplně a s porozuměním se vrhneme do propasti,
byť se to jako rozuzlení nezdá;
ovšem pochopí to jen ten,
kterého neláká ta strastiplná, dlouhá cesta.

Přemoci ty stíny, šedé eminence -
lidé jsou liní, neuvrhnou v zapomnění ty zlotřilce.

Kdo by náhodou nůž si s sebou vzal,
na poplach už cosi skřípá,
vždyť skříně z dřeva, písku, prachu;
ty jsou, pane, bránou našeho strachu!

Vstoupíme-li do ní rychle, odejít je těžké, věz.
Actio už vykonává se na místech mnohých,
do smyčky nekonečné však uvrtáme se; to jest onen první děs.

Mistrova kytara jako balzám pro duši

17. února 2013 v 17:59 | K. |  Zápisky ze života
Mám se skvěle. A víte vy proč? Nevíte, jistě.

Mám se skvěle proto, že jsem včera zažila jeden z nejlepších koncertů v životě, kterýžto byl asi i jedním z mých největších dosavadních zážitků. Nejenže jsem slyšela Slunečný hrob a Čajovnu naživo, ale také mě velmi mile překvapil pěvecký výkon Honzy Křížka a také baskytarový um Vojty. Podcenila jsem je a lituji toho. Jenže co člověk nadělá, tímto mě alespoň přesvědčili o opaku.

Ano, obstarala jsem si podpisy všech čtyřech mágů a, ať si kdo chce říká co chce, koncert to byl skvělý a všichni tři nepůvodní členové byli vybráni dobře. A já to mistru Hladíkovi rozhodně schvaluji.

Jedu v progu

10. února 2013 v 18:24 | K. |  Zápisky ze života
Ach jo, čím to, že se mi nechce vůbec hrát ani na cello, natož ještě na kytaru? Čím to, že se mi nechce psát na blog? Čím to, že se zase cítím mizerně?

Sakra jo, já vlastně jedu v progu.

Újma na vlastní morálce

8. února 2013 v 12:57 | K. |  Zápisky ze života
Pondělí 4. února 2013, 9:54 hodin.

Mám jedno takové pozdní předsevzetí, které bych stejně chtěla splnit.

Zlepším kapelní morálku do té míry, že si ti tři budou ochotni zrušit onen minibar, kteří si zřídili za mým aparátem.

No, řekněme si to na rovinu, tohle jsem opravdu nezvládla. Aniž bych se nějak výrazně snažila, zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje. Já si nebudu všímat jejich zvláštního, řekněme, chování, které mi občas není příjemné a oni se zase budou muset smířit s tím, že se nikdy nenechám na plno strhnout. Ano, nejsou to géniové, dokonce si ani neuvědomují, s jakým člověkem mají vlastně tu čest, jenže to jim nelze mít za zlé. Nebylo jim dáno takového intelektu, ale ano, opět jim nesmím upřít jisté sympatie, které k nim chovám. Opravdu. Nebyla bych si to schopna přiznat, kdybych si nepročítala vlastní články na blogu.

A teď z trochu jiného soudku; jsem opět nemocná. Tedy, nevím kdy jsem byla naposledy nemocná, ale abych pravdu řekla, celkem to teď prožívám. Dny a týdny proležené v posteli jsou v mém "rozvrhu" opravdu citelnou ztrátou času. Díky bohu, že jsou teď ty prázdniny. Jinak by to bylo ... nemilé. I přes to budu muset kvůli nemoci vzdát jednu dost velkou obět - budu muset oželet sobotní zkoušku (ono je to vlastně zítra) a také koncert v jednom nejmenovaném klubu, který by měl být podle všeho vskutku výborný. Zvučná jména jako třeba Tichý poud bezbožné elegie, Clawed Forehead nebo Tezaura. Jejda, ještě že jsem se dala na ten progrock! Jo, tohle mě ani trochu nemrzí. Bylo by to hlavně kvůli těm třem, protože, jak jistě víte, já na tento druh metalu zrovna nejsem. I když co ... ještě tu máme příští sobotu. S velezvučným domácím jménem, akorát už bez těch rozmilých metalistů.

Realita

8. února 2013 v 12:38 | K. |  Poezie
Plytký článek shovívavý, dávajíc lidem naději,
ten akorát tak život zmaří, realita krutá nechť teď odpočívá v pokoji.

Buď té lásky, zřekni se svobody,
neobvyklého na tom nic neshledávej,
trpět nebudeš a přičteme ti dva body,
na ten vůz jedoucí nenasedávej.

Země lehká i nelehká, zápasí s ní lidí tolik,
jako ta růže vybledlá, od které se již neočekává zhola nic.
Smiř se s tím, neptej se, že let zbývá ještě kolik,
ježto v dobu tuto budou všichni slušní pryč.

Nenech se otrávit, třebaže lákavé se to zdá,
musíš všechny vlivy sám ze své hlavy dostat,
to je ta síla, ta síla má.

Jedno pozdní předsevzetí

4. února 2013 v 9:54 | K. |  Zápisky ze života
Mám jedno takové pozdní předsevzetí, které bych stejně chtěla splnit.

Zlepším kapelní morálku do té míry, že si ti tři budou ochotni zrušit onen minibar, kteří si zřídili za mým aparátem.

Když mě život začal bavit

4. února 2013 v 9:50 | K. |  Zápisky ze života
Po dlouhé době jsme nemuseli běhat na autobus, abych jej stihla. Po velmi dlouhé době jsme toho ani moc nenahráli. V čem je ale problém? No jistě, přeci v tom, že na mě ti tři začínají mít špatný vliv.

Člověk je tak nějak na vážkách, jestlli jít dál a nic neřešit, nebo jestli se alespoň trochu začít bránit těm sekulárním pokušením. Je to těžké, velmi těžké. Zvláště teď, kdy mě můj život začíná i celkem bavit. Naštěstí mám (alespoň částečně) po boku člověka, který na tuto otázku odpoví za mě. Vím, co je správné a jakou cestou bych se měla vydat, ale i přes to všechno nemůžu upřít jisté sympatie, které k těm třem chovám.

Díky bohu, ten člověk mi ještě připomněl, že nejsem jediná "taková" osoba. Jako by se ode mě očekávalo, že ve svém věku budu tento světský styl života následovat. Je to naprosto nelogické, zvláště, když je to nezákonné. Ovšem, opravdu mě to začíná iritovat. Proč se tohle děje? Proč nemůžou všichni žít normálně a neschovávat se za primitivní alibismus? Nevím, do jaké míry až přerostla debilita některých lidí, kteří se mě do toho také snažili částečně uvrtat.

To, co ale vím jistě, je to, že ať si vyberu jakoukoliv cestu, vždy mám ještě šanci své rozhodnutí změnit.

Ve víru avantgardního metalu

1. února 2013 v 12:24 | K. |  Zápisky ze života
Za poslední circa tři měsíce se mi do rukou dostalo nepřeberné množství vynikající hudby. Čím více originálních kapel objevuji, tím mám větší chuť skládat hudbu vlastní. Jenže je tu malý problém; když jakýkoliv motiv napíšu, téměř nikdy celou skladbu nedokončím. Jako by to bylo prokletí...

Avantgarda, ale i přímočarý rock - já vždy dokážu v daném žánru najít skutečné klenoty. O to víc mě překvapuje, jak neposlouchatelný a pro muzikanta nepřijatelný může být dnešní mainstream. Je to fakt strašné, jaká je propast mezi "umělci" hlavního proudu - já jim přezdívám (rapující) pologramotní pablbové - a skutečnými hudebníky, kteří mají vlastní nápady, dokáží se vyvíjet a experimentovat až za rámec běžných žánrů.

Bohu díky za Diablo Swing Orchestra, za miliony českých kapel, které to ještě nevzdaly a za mě, naději hudební publicistiky. Mějte se barev plně.
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.