Má cesta do ciziny

12. března 2013 v 19:50 | K. |  Úvahy a postřehy
...nebude.

Je vskutku příhodné, že zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla o tomto tématu napsat, se z toho zrodilo Téma týdne. Skvělá náhoda, nemyslíte?

A proč má cesta do ciziny nebude? Protože se pomalu, ale jistě stávám takovým prazvláštním typem člověka, kterýžto je hrdý na svou vlast - totiž vlastencem. Ne že bych se nějak vyžívala v českých dějinách nebo se snad politicky angažovala (také je to téměř nemožné, zatím), ale čím více jdu proti proudu, tím více krásy nacházím v naší kultuře. V naší kultuře, která se na území Československa zrodila za dob normalizace a krátce před ní.

Té kultuře, která mne tolik zaujala, se u nás říkalo a stále říká souhrnně bigbít. Je jedno, jestli šlo o odnože rocku - jazzrock, bluesrock, progresivní rock, nebo i tvrdších žánrů - u nás to v té době byl heavy metal, který ve světě vznikal a následně proběhlo i jeho obrození (na začátku 80. let). Prostě to byl a vždycky už bude bigbít.

To bylo tedy stručné vyjádření k tomu, proč mám stále raději svou vlast.

Je zvláštní, jak se každý uhání, aby mohl studovat v zahraniční, jak už v útlém věku touží po životu v jiné zemi (ano, Bůh žehnej Americe) a jak si neváží toho, co jiní lidé udělali pro tu tečku na mapě, pro tu tečku na mapě, ve které žijeme. Víte, já nerozumím tomu, proč si někteří lidé nalhávají, že se u nás máme špatně. Inflace je všude, jenže u nás ten systém není natolik sekulární, aby si tu každý žil v blahobytu. Mám takový pocit, že je to taková malá zkouška ohněm - ti, co zůstanou, těm náleží všechna ta krása naší (dnešní dobou však drobátko trýzněné) země.

Já tu chci zůstat. Neříkám, že bych se nikdy nikam nechtěla podívat, nebo delší dobu pobývat - kupříkladu v Británii, ale vím, kde budu mít navždy svůj domov. Vím také, že bych tu měla setrvat už jen z toho důvodu, že jsem se tady narodila. To pro mne, ač se to může zdát neuvěřitelné, také něco znamená.

Největším paradoxem pořád zůstává, že ti, kdo nemají to štěstí a nebyl jim jaksi nadělen talent řečí, cizích či přijatých za vlastní, většinou právě chtějí odcestovat. Já chci nadále studovat jazyky, ale zároveň se budu snažit setrvat v naší republice. A proč? Protože to, co vzniklo u nás, jen tak někdo nemá. Je to zkrátka a dobře můj osud.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Soucítíte se mnou?

Ano
Ne

Komentáře

1 Ivuš Ivuš | Web | 15. března 2013 v 15:17 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek :)
Taky bych chtěla být hrdá na svou zemi, ale bohužel, asi jsem k tomu nejsem předurčená ...
Jinak právě proto jsme šly s tou kamarádkou pro její mikinu, ani jedna z nás Power 5 neposlouchá :D

2 Ivuš Ivuš | Web | 18. března 2013 v 17:05 | Reagovat

Děkuju :) ... Nebylo by špatné, kdybysme se někde potkaly, ráda bych tě poznala ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.