Květen 2013

Dohra

10. května 2013 v 17:49 | K. |  Poezie
Prázdný výraz máš,
upřený na obraz boží před námi.
Človíčkem být, vkusem umělým celým se zdáš,
patrně vět pár spolu musíš seznámit.

Zbytek života divně prožíváš,
šance stále zbývá,
trvdým pádem jiskru života zakrýváš,
šance je proměnlivá.

Mezihra a kámen v srdci máš,
nevíš, co s tím uděláš;
vždyť ani kousek tvého já nedychtí po odplatě,
jež přijde nevyhnutelně;
jako život sám.

Konec blíží se, nevyzpytatelně vkus měníš,
úbytek sil a tvář se slzou sladkou,
umělý dech už nespasíš.

Dohra a jasný závěr,
kdepak bys svůj život měnil,
mělký rybník domovem tvým byl,
když's oceán opustit musel,
a to jen kvůli rybám chamtivým,
vší tou pýchou pole jsi prosel.

Každičký krok i dotek jemný
vyvolává pocit iluze,
reálně nespoutaný smysl života,
v tom plastickém světě - světě umělém.
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.