Na výsluní

27. června 2013 v 17:51 | K. |  Poezie
Návrat triumfální a zdání nepřemožitelnosti,
co provází nás stůj co stůj
napříč vlastní důstojností,
zdal by se být opravdovým,
to však nikoli; to iluzí povětšinou je
a tam, kde u potůčku ráj se skrývá,
Slunce a člověk na výsluní zůstane.

Byť představa reálnou zdá se být,
člověk je postavička pouhá;
nemůže se slávy nabažit!
Hrané jako řecké divadlo,
to i naše společnost křičí,
koho že toto napadlo.
Systém má trhliny jasné a lid se bouří,
opak by divem byl, vždyť je to krásné,
jak pospolu, třeba i v jednom popelu,
drží lidé a skrze zelenou bankovku dívají se na svět.

Svět prohnilý až do morku kosti poslední,
Slunce aby vysvítalo až po poledni,
vize je čirá jako nebe samo;
však co my víme, je nás tu snad málo?
Pod rouškou tajemství mnoho věcí ještě je,
otázkou však zůstává, kam život teď spěje.

Doby dávné ukázaly,
že žádné vlastně nebyly,
za výmysly se schovávají pilulky na bacily.

Umělý svět virtuální,
každý krok je syntetický,
proč jíst, proč pít, vždyť budeme jenom krásní.

Svět v nebi, pekle,
každý krok je přirozený,
proč nejíst, proč nepít, vždyť lépe mít se nebudeme.

Rozloučení a poslední stisk rukou
dokáže nevídané,
to je cena, za kterou život svůj dáme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bay de la Mort Bay de la Mort | Web | 27. června 2013 v 21:59 | Reagovat

Ako to robíš? To nie je možné snáď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je autorského původu, který přisuzuji sobě. Co se ale nedozvím, to mi neublíží. Proto se hodně snažte, abych na případné kopírování nepřišla.